Nejčastější chyby rodičů při hraní si s dítětem
Všichni chceme pro své děti to nejlepší, a proto do společné hry často vkládáme velké nadšení a hlavu plnou ambiciózních plánů. Někdy ale i přes ty nejlepší úmysly radostné chvíle nečekaně skončí dítěcím vzdorem a naší frustrací. Proč se to děje? Poznejte 5 nejčastějších chyb, které nevědomky děláme při společných aktivitách, a zjistěte, jak nahradit tlak na výsledky čistou zábavou, která posiluje vzájemné pouto.
Ne každá hra musí být vzdělávací
Jako rodiče často padáme do pasti, že každá minuta strávená s dítětem musí mít didaktickou hodnotu. Kupujeme výhradně interaktivní hračky, počítáme kostky anglicky a za každou cenu pašujeme výuku písmen do skládání puzzlí.
Přitom dítě potřebuje jednoduše čistou, ničím nesvázanou radost a prostor k načerpání sil po celém dni v mateřské škole či jeslích. Obyčejné, bezstarostné dovádění bez konkrétního cíle je pro jeho emocionální rozvoj stejně důležité jako učení nových dovedností.
Při hře je nejlepší následovat dítě
Místo abychom dítěti vnucovali vlastní scénář, sedněme si s ním na koberec a nechme ho převzít plnou iniciativu. Když si malý sám rozhoduje, jestli panenka létá nebo jestli RC auto slouží jako stroj času, buduje si pocit vlastní síly a sebedůvěry.
Naší rolí je tehdy pozorná přítomnost – můžeme napodobovat jeho pohyby, průběžně komentovat, co dělá, a trpělivě čekat na jeho reakci. Takový přístup nejen posiluje vzájemnou blízkost, ale také dítěti ukazuje, že jeho nápady jsou pro nás skutečně cenné.
5 nejčastějších chyb při hraní si s dítětem
I když máme vždy dobré úmysly, nevědomky opakujeme chování, které hasí dětské nadšení a kazí společnou atmosféru. Zde je pět nejrozšířenějších přešlapů, na které stojí za to dávat pozor při každodenních aktivitách na koberci i na hřišti.
Chyba 1 – Lpění na pravidlech
Příliš často se soustředíme na striktní pravidla hry nebo návod k hračkám a zapomínáme, že cílem je dobrá zábava, nikoli dokonalý výsledek. Když dítě neustále opravujeme a trváme na tom, že figurka musí stát přesně na daném políčku nebo překážkovou dráhu je nutné zdolat jedním konkrétním způsobem, bereme mu radost. Dítě se pak rychle frustruje, ztrácí soustředění a od aktivity jednoduše odejde.
#Jak se této chybě vyhnout? Dovolte upravovat pravidla a zavádějte nová postupně, přizpůsobte je věku dítěte. Pamatujte, že ve světě dítěte je důležitější samotný proces tvoření a hra než striktní řád.
Chyba 2 – Zlost, když to nejde
Jako dospělí žijeme v neustálém spěchu a očekáváme okamžité výsledky, přičemž zapomínáme, že dítě potřebuje čas na zvládnutí nových pohybových nebo manuálních dovedností. Když malý pokolikáté netrefí míčem do branky nebo zbortí právě stavěnou věž, může v rodiči vzrůstat netrpělivost či podráždění. Tato negativní energie se okamžitě přenáší na dítě, které začíná vnímat společnou aktivitu jako nepříjemnou povinnost nebo stresující zkoušku.
#Jak se této chybě vyhnout? Vyzbrojte se trpělivostí a dejte dítěti prostor pro chyby, respektujte jeho vývojové tempo. Když cítíte narůstající napětí, připomeňte si, kolik opakování sami potřebujete, abyste zvládli nový úkol v práci.
Chyba 3 – Srovnávání s ostatními
Dávat vrstevníky za vzor při hře nebo sportu je spolehlivý recept na podkopání dětské sebedůvěry. Věty jako „podívej, jak rychle běží Tomášek" nebo „tvoje kamarádka to už umí složit" vyvolávají v dítěti pocit křivdy a méněcennosti. Místo aby motivovaly k akci, taková slova způsobují, že se dítě uzavře do sebe a danou aktivitu zcela opustí.
#Jak se této chybě vyhnout? Soustřeďte se výhradně na své dítě, všímejte si jeho jedinečných vloh a malých osobních úspěchů. Nahraďte srovnávání slovy, která oceňují jeho vlastní úsilí, například: „je skvělé, že se ti podařilo přeběhnout celé hřiště".
Chyba 4 – Chybějící pochvaly a uznání pokroku
Jako dospělí velmi často zaznamenáváme a odměňujeme až konečný úspěch a ignorujeme celou cestu, kterou dítě muselo ujít. Pro nás je výstup na malou prolézačku na hřišti rutina, ale v představách dítěte to může být dobytí velkého a nebezpečného vrcholu. Absence hlasitého ocenění těchto menších kroků způsobuje, že se dítě cítí nepovšimnuto a ztrácí motivaci pouštět se do dalších výzev.
#Jak se této chybě vyhnout? Chvalte zapojení, dobré nápady a samotný proces zkoušení, nejen konečný výsledek nebo výhru. Místo abyste nechávali hrdost „mezi řádky", řekněte dítěti nahlas, jak moc si vážíte úsilí, které do činnosti vložilo.
Chyba 5 – Nutit dítě do aktivity, kterou nechce
Někdy mají rodiče dokonalou představu o aktivitě, která bude podle nich pro dítě skvělá, a usilovně se ho snaží přesvědčit i přes zjevný odpor. Každý člověk má ale jiné zájmy – jedno dítě si zamiluje dynamickou hru s míčem, zatímco druhé stráví hodiny klidným kreslením. Nucení do konkrétních činností plodí jen vzdor a buduje trvalou nechuť k dané formě trávení času.
#Jak se této chybě vyhnout? Nechte dítě vyzkoušet různé formy zábavy a samostatně hledat to, co mu přináší největší radost. Mluvte s ním, nabízejte zajímavé alternativy a pamatujte, že pohyb a hra mají být především zdrojem pozitivní energie.
